Ve světových dějinách se obecně dnešek označuje za den, kdy započala svojí existenci v roce 1933 Hitlerova Třetí říše, už tento samotný fakt by byl dosti bouřlivý na jeden březnový den. Událost kterou chceme dnes připomenout se stala však ještě o pár desítek let dříve.

Byl pátek 24. března 1775 asi 300 rebelů přitáhlo k městu, vyplenili vrchnostenskou kancelář i s bytem správce, skupina vedená Chvojkou donutila direktora Pietsche pod pohrůžkou násilí podepsat listinu, že je propouští z roboty, ostatní pobrali vše co unesli, rozbili okna, roztrhali spisy z archivu, vyrabovali sklepy a bujarým popíjením oslavovali vítězství, část se jich snažila vniknout do města, ale zabránili jim v tom ozbrojení měšťané, část táhla na zámek, že tam budou řádit stejným způsobem a zabijí při tom mladého hraběte – desetiletého chlapce – ten se spolu s úředníky spasil útěkem. Na náměstí byl seřazen celý batalion vojáků (500 mužů) v perlově šedých kabátech, bílých kalhotách, černých kamaších nad kolena, na hlavě černé třírohé klobouky, vlasy svázané na týlu do copu, dlouhé pušky s bajonety. Nějaký měšťan uřícený přiběhl a sděloval, že se vzbouřenci dobývají do zámeckých vrat, hejtman vyslal poručíka Ertla s jednou četou na zámek a zbytek za hrozivého dunění bubnů pochodoval k panskému domu a pivovaru. Ertl pod kopcem potkal rychtáře Cháru, který se dal přemluvit, aby šel s ním, že mu vystaví pro selské guberno potvrzení, že na zámku všechno zničili a tím splnili úkol. Chára byl ale zadržen a vojáci pokračovali k zámku. U brány došlo k potyčce, jeden ze sedláků udeřil kyjem vojáka tak silně, že padl k zemi mrtev. Důstojník vraha pronásledoval přes pole až dolů k Loretě a tam jej probodl šavlí. Vojsko zatím vytlačilo podnapilé a hulákající houfy od panského domu až na hráz rybníka. Rebelové se znovu srotili a stavěli se na odpor, výstřely do vzduchu nepřispěly k uklidnění, rebelové se naopak posmívali, že mají vojáci hadry nabito, hejtman zavelel k slavě ostrými, dav zavyl, několik sedláků padlo, ostatní křičeli strachem i bolestí, vypukl zmatek a tlačenice, který hráz nemohla pojmout, několik rebelů utonulo, desítky byly pochytány, zbytek utekl.

V historii člověka jsou prostě dny, kdy každé lidské počínání dopadne „jako sedláci u Chlumce“